Potrat: Záchrana před smutným životem nebo vražda?
16:27 13. listopadu 2016
"Ahoj Lidu... cekame rodinu a musim rict, ze trosku i diky tobe miminko bude a nebyl potrat ackoliv prosadit si tohle u pritele bylo temer na rozchod, tak mu chci dat sanci, citim, ze ma prijit a nakonec i pritel z toho ma asi radost ."
Tohle je zpráva od mojí milé, chytré, krásné a úspěšné známé, s kterou jsme se "náhodou" poznaly asi před dvěma lety. Na náhody nevěřím.
Tahle zpráva je taky hlavním motivem tohoto článku. Holčička se má během pár dní narodit a já jsem opravdu vděčná, šťastná a emoční za to, že jsem mohla být součástí jejího příběhu.
Věřím, že někdy přemýšlíme o věcěch nějakým způsobem, protože nás to společnost naučila. Otázkou je, jestli je vždy tento způsob přemýšlení ten správný.
Nemyslím si, že nejlepší způsob změny přemýšlení lidí je něco "zakázat" státem nebo jakoukoli jinou mocností. Myslím že nejdůležitější je se ptát a povzbuzovat lidi k přemýšlení. A tím můžeme i doslova zachránit život. A to je důvod, proč tento článek píšu. :)
Nechci článkem nikoho odsuzovat, ani nikomu ublížit, jen chci abychom společně přemýšleli.
- Základní otázka
Z toho, co mi může poskytnou internet a okolí vím, že v 18. dnu těhotenství začíná miminku/shluku buněk bít srdce a vzniká základ pro mozek. Taky vím, že v té době maminka většinou ještě netuší, co se jí v bříšku děje. Jestliže tohle ještě není znamením života, co tedy je? Kdy je ten čas, kdy se shluk buněk mění na život? Jaká je rozdíl mezi 12. týdnem 13. týdnem, když ve 12. je ještě potrat povolen? Proč některá miminka zachraňujeme v inkubátoru a stejně stará se rozhodneme "přerušit"? A jestliže můžu v případě postiženého miminka jít i na pozdější potrat (až 24. týden), proč nemůžu zabít své potižené dítě, když už se narodí, nebo třeba v jeho dvou letech? Kde je ta hranice?
- Znásilnění
Co mě ale šokovalo ještě víc, byly hlavní důvody potratů. To, že se lidé cítí moc mladí, třetí dítě, atd.
- Sex a dítě k sobě mají blízko
- Moje tělo, moje rozhodnutí
- Záchrana před "smutným životem"
Proč mám právo rozhodovat o životě a smrti nenarozeného dítěte, ale u narozeného dítěte takové právo nemám? Proč vražda konkrétního nenarozeného postiženého děťátka je v pořádku, ale vražda takového miminka, třeba hned po narození v pořádku není?
A nakonec, moje osobní zkušenost s adoptovanými dětmi je taková, že dítě které dostává lásku, ji taky dává. Naše nejbližší americká rodina v Minnesotě má 5 adoptovaných dětí. Vídám je jednou ročně na pár týdnů. Uvědomuju si, že je to spousta starostí, které já nevidím a představuju si je jako Hurvínek válku. Ale co můžu vidět je, že děti dávají lásku lidem okolo dál, protože ji doma dostávájí. Stejně jako když já získávám lásku díky Ježíši, kterou pak můžu dávat dál. Ježíš mě zachránil z nepochopitelného důvodu. Ne proto, že jsem v něčem lepší, ale protože On je milostivý. Zemřel na mém místě a vstal z mrtvých. Protože jsem proto nic neudělala, nemám nárok se povyšovat nad jakýmkoli dalším člověkem. Natož nad nenarozeným miminkem a rozhodovat o jeho životě.
Děkuju za přečtení, podporu a Vaše názory.
S láskou L.
3 komentářů
Díky za krásný článek! Donutil mě o tomto tématu popřemýšlet. Došlo mi, že se nechávám ovlivňovat společností a jejími názory, místo toho, abych se zabývala tím co říká Bůh.
OdpovědětVymazatMimochodem, zajímalo by mě, jaký názor máš na homosexuály. Myslím, že by to stálo za článek.
Děkuju :)
VymazatJežíš tě znásilní ve spánku
OdpovědětVymazat