Můj zpívací příběh

19:37 9. března 2016


Natočila jsem nový video, kde zpívám písničku Dancing on my own původně od Robyn, ale přezpívanou asi v milion coverech. Ale to neva, mě baví. Při té příležitosti, jsem si říkala, že bych s Váma mohla sdílet, jak jsem se ke zpíváni dostala a tak vůbec :) 

Zpívala jsem od malička. Chodila jsem do Šumperského dětského sboru (Motýli) a byla to jedna z nejlepších věcí na světě. Chodila jsem taky na sólový zpěv k Aloisu Motýlovi, který byl samotným zakladatelem sboru a velká kapacita! Zpívala jsem pořád. Hlavně klasické skladby. Dostalo se mi i pocty zpívat nějaký to sólo:  https://www.youtube.com/watch?v=hMD1Yy8jp-s  yey! 

Když jsem pak přemýšlela co po střední, řekla jsem si, že vlastně nejlepší by bylo jít studovat operní zpěv. Říkala jsem si, že by to bylo asi nejlogičtější. Ale jak to tak bývá, když člověk plánuje, když jsem si šla pro potvrzení o tom, že jsou moje hlasivky v pořádku, paní doktorka mi řekla, že nejsou. Naopak. Ze špatného způsobu mluvení jsem měla uzlíky na hlasivkách. Ironie - ze špatnýho mluvení! Byla to pro mě docela rána, ale nevěděla jsem, jak to v sobě zpracovat, tak jsem to prostě schovala někam dovnitř. Vyplakala jsem s to, až když jsem uvěřila (video tady).

Šla jsem do Prahy na Informatiku na VŠE a mezitím jsem doma s bráchama začala pomalu objevovat jiný způsob zpívání a doma jsme si sem tam něco nahráli na SoundCloud -> https://soundcloud.com/moones.

Bavilo mě to, ale před lidma jsem se neskutečně bála. Moderní způsob zpívání je totiž mnohem víc kritizovaný, protože to slyšíme všude a každý je odborník :)

Rok se s rokem sešel a já se chystala přejít na Arts management, když jsem potkala na jednom koncertě Simču. Obě jsme tam byly jako posluchačky. Chvilku jsme si povídaly a ona mě pozvala na zkoušku sboru Cancioneta Praga - no pecka! :) Začala jsem tam chodit a bylo to super! začala jsem si zase uvědomovat, jak mě zpívání baví!
Na prvním soustředění jsme začali zkoušet gospely na zahajovací koncert. Se simčou jsme si na pokoji v časech volna brnkaly na kytaru. A nějak se tak stalo, že jsem vzala všechny nervy a zazpívala "jiným způsobem". Simča se na mě koukla a řekla: "To je hezký!". A tím to začalo. Krom toho, že jsem dostala sólo, kterým jsem mohla zpívat "jiným způsobem" https://www.youtube.com/watch?v=cYoMqvN2Hds, tak jsme se Simčou začaly chodit zpívat na ulici!

Jen tak jsme si sedly na zem a zpívaly! A lidem se to líbilo! A nám se to taky líbilo! Najednou vznikl i youtube kanál, kde máme pár videí :) https://www.youtube.com/channel/UCWgA6VYr0Q4YVqliJAzEJWw

Takže na ulici. Na ulici jsem se poprvé doopravdy skamarádila se svým hlasem. Zkuste to taky. nebojte se! 

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Lidu to je geniální článek a i když jsem příběh tak na půl znala, tak jsem vůbec netušila, že jsi to měla až takhle těžké. Nakonec to vlastně dopadlo úplně dobře a i pro ostatní to stojí za to. Mohla by jsi zpívací videa přidávat klidně každý týden :))

    OdpovědětVymazat