"Jsi moje krásná princezna!"

21:01 17. července 2014

Mé drahé dámy, dívky a slečny,

cítím touhu napsat Vám "dopis". Proč? Nevím, ale poslední dobou se mě téma, o kterém chci mluvit, hodně dotýká z mnoha stran. A ještě větší spousta témat z tohoto pramení. Jsme milované!


  • Když jsme byly děti..
    ...přirozeně jsem očekávaly přísun lásky od tatínka. Čekaly jsme od tatínka, že nám řekne: "Jsi moje krásná princezna!". Jako děti jsme měly být pro tatínky ty princezny a tatínek měl být ten rytíř. Některé z nás měly na takového tatíka štěstí, některé bohužel ne. Některým z nás tatínci nic takového neřekli, jiným zase neřekli vůbec nic. Některé mají z tatínka strach, některé ho nikdy nepoznaly.

  • Když jsme byly trochu větší..
    ...začaly jsme si uvědomovat, že tatínek je tatínek, ale my už bychom rády byly princezny pro jiného prince. Pro prince, který by se o nás chtěl postarat, prince, který bude říkat: "Jsi moje krásná princezna!". Často si ho nevědomky hledáme takového, jako byl náš tatínek, nebo jak jsme si představovaly, že by byl.

    Často nevíme od tatínka jak moc jsme krásné a tak si necháme do hlavy nakukat, že bychom toho měly mnohem víc nabídnout, mnohem víc dát, abychom mohly pro někoho, aspoň na chvilku, být ty princezny. Být milované.

  • Když jsme "dospělé"..
    ...vidíme svět tak, čemu se v dnešní době říká realisticky a jsme spolknuté společností. Ta už nám dřív do hlavy sázela semínka, že toho musíme spoustu udělat, abychom byly "krásné princezny". Musíme se správě namalovat, obléct, zhubnout nebo přibrat, česat, tvářit a brát správné prášky. Také musíme být úspěšné, nezávislé a nejlépe bohaté.Když tohle všechno zvládneme, tak můžeme doufat, že si nás alespoň nějaký chlapec všimne a my budeme na chvilku jeho princezna. Ale jenom na chvilku.

    Ten pocit, kdy jsme byly pro někoho princezna vyhledáváme, ale nevíme jak na to. Samy sebe často nepřijímáme. Samy sebe nemáme rády.

Často slýchám ohavné příběhy. Příběhy tatínků, přítelů a manželů, kteří svou přirozenou roli v životě - vést ženu - pochopili naprosto špatně, odporně a hnusně. Vím, že nemůžu zachránit svět. Vím, že je nemůžu všechny nakopat. Ale někdy si přeju, abych toho byla schopná. Ale jsou to lidé a nikdy nebudou dokonalí. Naštěstí -  Bůh je dokonalý.

Já vím, že jsem milovaná a vím, že jsem "krásná princezna". Vím to proto, protože jsem milovaná dokonalým otcem a  tatínkem. Jsem milovaná Bohem. Miluje mě tak moc, že za mě zemřel. Ježíš přišel na svět a umřel za to, za co jsem měla být mrtvá já a vstal z mrtvých. Bůh je ten, kdo mě stvořil "k obrazu svému". Bůh nedělá chyby a já vím, že každá z nás jsme dokonalá pravě tak, jak jsme. Jsme KRÁSNÉ PRINCEZNY dokonalého Krále.

 Já mám ohromné štěstí i na svého biologického tatínka. Ale i když pravděpodobně některé z nás biologický tatínek zklamal, Bůh nikdy nezklame. 


You Might Also Like

0 komentářů